Každý někdy prožívá chvíle, kdy o této otázce silně pochybuje. Já se rozhodla napsat něco z mého pohledu, jak věci řeším já a taky vám třeba i trošku otevřít oči a vidět život a jeho hlavní priority.
Není to škola, dokonce ani práce nebo něco jiného. Je to rodina, zdraví a láska.
Možná si říkáte, proč poslouchat zrovna mě, sedmnáctiletou holku, která neví o životě ještě skoro nic.
To je pravda. Nevím. Možná, že tyhle názory se mě nebudou držet celý život. Ale proč to nenapsat
a třeba někomu v mém věku i pomoct si věci sestavit lépe, než do teď.
Rytmus i tempo života, do kterého se rodíme je někdy až moc rychlé a čím jsme starší tím nám tempo života přijde rychlejší.
Hon na život
Začíná to už ve škole. Když nebudeš mít jedničky, nedostaneš kolo. Pokud nebudeš mít dobrý prospěch, nedostaneš se na lepší školu, tudíž si nenajdeš dobře placenou práci. A životní hon začíná.Už jako malí se stáváme lidmi, kteří se snaží dosáhnout určitých met, které nás mají udělat šťastnými. Jak skončíme se školou nastává hon za prací, pokud máme práci, tak na byt a dále na partnera. Dobře, práci máme, byt taky, co nám chybí? Něco asi ano. Co takhle auto. Auto má každý, bez něj se nikam nedopravíme. Pokud ale vše máme, nebudeme spokojeni. Začíná rodinný život. Jedno dítě,
druhé dítě a vše začíná na novo. Byt je nám malý a to si vyžaduje dům. Tady podle mě může přijít únava, vyčerpání. Proč se za vším tak ženeme? Proč neprobíhá vše v klidu? Někde po cestě tím životem, kde nám možná bylo s někým hezky, ale my jsme to nepostřehli, protože jsme zrovna čekali ve frontě k dosažení další mety na našem seznamu. Lidé by měli mít své životní cíle. Je ale nutné se za vším tak honit? Stojí nám to za to? Dosáhneme někdy úplného vrcholu? Možná je ještě čas slevit.
Vidím to i teď, děti chtějí být co nejdřív starší. Těší se až jim bude pět. Když jim je pět, těší se, až půjdou do školy. A tak to jde dál celý život. Koukáme do budoucna a zároveň si neužíváme ten daný okamžik. Kdy mi ještě bude sedmnáct? Už nikdy. Proč se těšit na osmáctku, když mi je ještě sedmáct
a neužívat si toho věku a výhod věku, které právě máme.
A proč to píšu zrovna teď? Protože Vánoce jsou na to ideální dobou. Ideální čas na to, zastavit. Zamyslete se, jestli se taky takhle za vším honíte a jestli není čas slevit odpočinout si od všech starostí a jen si užívat života. Možná se to nezdá, ale život je vážně krátký na to se zaobírat zbytečnostmi jako jsou hádky a nebo taky zbyteční lidé ve vašem okolí. Nepřetvařujte se, buďte sví. Určete si lidi se kterými vám je dobře, se kterými se chcete scházet a mít je po svém boku.Dělejte co vás baví nebo naplňuje.
Milujte, ne jen své partnery ale taky rodinu. Rodina je to nejdůležitější, co při vás bude vždycky, ať se děje cokoliv. Proto se nehoňte a nastavte si priority k dosažení vašeho životního cíle.
Měla jsem doslova chuť to napsat a podělit se s vámi o to, jak to vidím já. Vemte si z toho něco, nebo klidně nic. To už je na vás. Nikomu můj názor nevnucuju a je jasný, že každý člověk bude mít názor jiný. Přesto doufám, že nás je víc takových, kteří chtějí život žít a užívat. Ne jen přežívat.
Vaše Yourlucky.
